Přemýšlím o lidských náladách...
Zrovna před chvílí mi jeden známý-neznámý, prostě PC kamarád, napsal, že se má furt stejně. A já na to, že já se vlastně nikdy nemám stejně, protože v průběhu dne se má nálada minimálně 100 krát změní.
vstanu jsem unavená.. nejradši bych spala... jdu do školy.. jsem nervní, že přijdu pozdě.. ve škole se nudím.. jsem protivná, páč mě to tam nebaví..nebo mě to zajímá a mám se fajn nebo se směju průpovídkám, co tam vedu a mám se skvěle.. nebo se tam někdo zhroutí a mám z toho depku..nebo mě něco vytočí, naštve, nebo je mi to šumák a jsem ve svým světě..přijdu domů - rozladěnost/prázdno/nuda/únava/stres/relaxační nálada a pohoda/klid večer se nálada zase změní.
Asi právě proto, že já se mám pokaždé jinak a když se mě někdo 5 krát denně zeptám, jak se mám, mohla bych upřímně odpovědět klidně pokaždé jinak, nedovedu pochopit, jak se někdo může mít pořád stejně. Protože pořád nás něco ovlivňuje, např. okolí - lidé nám říkají různé zprávy (dobré i špatné), když se má někdo špatně a dozví se dobrou zprávu, přece mu nemůže být úplně stejně špatně ale i kdyby jen minimálně, něco se zlepší, ne?
Zvedlo mi náladu, že jsem dnes seděla na přednášce o VŠ asi metr od bývalého, se kterým se nebavíme, nezdravíme, ignorujeme. Mohla bych se pro to, že spolu nejsme v kontaktu a ani si neřekneme "čau", trápit, ale proč? K čemu by to bylo? Tak jsem se rozhodla být v pohodě v jeho přítomnosti a minimálně navenek mi to jde. Mimochodem po maturitním plese, který byl v pátek 21.1.2011 jsme v sobotu měli jít uklízet.. přišlo jen 9 lidí, měli přijít všichni místní. Na úklid 9 lidí bohatě stačilo a mezi námi místními poctivci jsem byla i já a Luděk. Jupí. Jak se spolu nebavíme, tak jsme spolu spolupracovaly. Každý s každým. Já jsem třeba držela sáček na odpadky a Luděk do něj dával řetězy atd. Bylo mi při té činnosti (úklidu) příjemně a užila jsem si ji víc než ples.
