Miluju spánek a už je noc. Měla bych jít spát, navíc zítra je škola. Brr! Ale mně se nechce jít spát. Líbí se mi číst knihy, organizovat si svůj čas, dělat si plány na další den atd., i když třeba nevyjdou, je to sranda a mě to skutečně baví.

 

Cítím se fajn. A proč by taky ne? Vše je prima. Ještě vychytám školu a bude to perfektní. Musím se naučit se učit, je to velmi důležitá potřeba (Potřeba je pocit nedostatku, který se snažíme odstranit - Ekonomika 1. ročník, 2. strana vlevo v sešitě, zelený nadpis). Takhle to vypadá, když mi hrabe. Ach, ta paměť, možná, že kdybych maturovala až za 3 roky, měla bych v hlavě i maturitní otázky, co musím umět už letos:D

 

Nemá smysl to lámat přes koleno. Jdu spinkat. Vlastně jsem jen chtěla napsat, že i když se může zdát, že život je nudný, nezajímavý, smutný atd., nemusí to být pravda, možná to tak vidíme naším subjektivním pohledem.

 

Četla jsem dnes knihu Zachránit Jeffreyho - Richard Galli. Nic lepšího jsem asi nečetla. Přitom spolužačka mi řekla: "A pak nemáš mít depku, když čteš takovéto knihy." Jen ve zkratce pro ty, co nejsou v obraze: Jeffrey je 17. letý kluk, má problémy ve škole, s rodiči, nemá kamarády. Přijde se na to, že má těžkou depresi, začne užívat léky a dochází na psychoterapii, začne si víc rozumět s rodiči a podmaňuje si život. Vše je skvělé, ale pak přijde nehoda. Jeff skočí po hlavě do bazénu, narazí hlavou o dno. Děti přivolají pomoc, Jeffreyho otec pro syna skočí, vyloví ho, rozdýchá ho - zachrání mu život. V nemocnici ale přemýšlí, jak syna zabít - Jeff je kvadruplegik - od krku dolů je ochrnutý. Kniha je možná opravdu depresivní, ale mně dala naději na lepší zítřky. Jeff se neuzdravil, to ne, ale vyhrál svůj boj se smrtí, jeho rodiče přemýšleli o tom, že ho odpojí od přístrojů a sám chtěl také zemřít, ale kvůli podpoře dokonce i cizích lidí - založili mu účet v bance a posílali tam příspěvky - to nemohli udělat. Navíc, Jeffrey začal o svůj život bojovat. Kniha zaznamenává skutečnou událost, otec Jeffreyho je autor sám. Já si říkám, když chce kvadruplegik žít a bojuje o svůj život, pak ten život nemůže být špatný, i když se mi láska vyhýbá obloukem, ve škole se nedaří, v rodině je každou chvíli někdo v nemocnici a vlastně to vypadá, že vůbec není na co se těšit do budoucna. Přesto mi teď, když jsem dočetla tu knihu připadá, že vše má ještě nějaký vyšší cíl. Prostě že něco ještě přijde, protože jinak není možné, aby kvadruplegik toužil po životě.